Nicole z Četníků milovala děsivého a duševně nemocného muže. Geneviève Grad žije v ústraní
Foto: Wikimedia Commons/volná licence
Rozverná dcera strážmistra Cruchota je nejslavnější rolí této blondýny, která svého času rozbušila nejedno chlapské srdce. To svoje dala muži, který byl závislý na plastických operacích a změnil se v monstrum. Geneviève Grad letos oslaví osmdesátku.
Článek
Když poletovala v kraťounkých sukýnkách v rozpáleném letovisku Saint-Tropez a dováděla k šílenství svého filmového otce Louise de Funèse, bylo jasné, že tato talentovaná mladá žena má před sebou hvězdnou kariéru. Ale nestalo se tak. Vlivem souhry několika různých okolností a událostí se Geneviève Grad v poměrně mladém věku zcela stáhla z filmového světa. A kdyby jen z filmového. V jednu chvíli doslova zmizela.
Foto: Geneviève Grad official Facebook
Skoro nikdo o ní nic nevěděl a vlastně ani neví. Jen pár perliček a útržků, protože Geneviève rozdala jen pár rozhovorů a nikdy ne o svém životě, jen vždy zodpověděla pár otázek ohledně natáčení. Ale kdo hledá, najde a kdo chce vědět, vše si zjistí. Najednou vyplouval na povrch jeden střípek za druhým, který složil mozaiku života této krásné modrooké ženy. Proč zahodila nadějnou kariéru?
Foto: Bigmatbasket/Creative Commons/4,0 mezinárodní
Mohl za to Igor Bogdanoff, obskurní to figurka francouzského šoubyznysu, který se svým dvojčetem Gríškou propadl plastickým operacím natolik, že se z původně pohledných dvojčat stalo něco tak strašného, že lidé při jejich spatření doslova zvraceli?
Zkusme se podívat blíže na životní příběh roztomilé Nicole - Geneviève Grad.
Já architektkou nebudu. Chci tančit a zpívat.
Geneviève Gabrielle Grad je válečným dítětem. Talentovaná žena se narodila 5. července v Paříži, dokonce ne v nemocnici, ale doma při překotném porodu. O sourozencích se nikdy nezmínila, nedají se dohledat, takže se předpokládá, že byla jedináčkem. Matka Nene (také Nina nebo Nena) Grad byla architektka, otec Robert Jean Grad byl povoláním typograf - pracoval v novinách France-Soir. Byl alsaského původu a pocházel z vesnice La Wantzenau.
O dětství Geneviève existuje jen málo informací a vesměs kusých, ale přesto něco ze svého života Geneviève prozradila. Matka z ní chtěla mít architektku a odmalička ji brala na stavby všech svých projektů - to však Geneviève vůbec nebavilo.
Chodila na hodiny tance a zpěvu. Zvláště v tanci excelovala - mrštná a neuvěřitelně ohebná dívka zaujala i slavnou primabalerinu, která ji chtěla angažovat do velkého divadla. Ale Geneviève odmítla - balet nebyl nic pro ni. Byl málo živelný, živočišný, ona chtěla tančit doslova jako o život a moderní tance. A navštěvovala herecký kurs u Beatrice Dussanne.
Foto: Wikimedia Commons/volná licence
Z Říma do Saint Tropez aneb Angelika, nebo Nicole?
V roce , kdy jí bylo patnáct let, si dívky náhodu všiml filmový producent a nabídl jí práci v Římě. Otec zprvu nechtěl mladičkou dceru pustit na tak dalekou cestu, ale nakonec si dal říct. První účinkování Geneviève před kamerou se nedochovalo, ale rozhodně nešlo o marnou námahu. Objevil ji totiž producent Michel Boisrond.
Díky němu dostala v roce roli v dramatu Jedna noc na pláži a ještě ve stejném roce se objevila v dobrodružném filmu Kapitán Fracass, kde po boku Jeana Maraise doslova zazářila. Poté natáčela jeden film za druhým a svůj velký taneční a pěvecký talent zúročila na divadelních scénách. Už jako populární herečka vystoupila ve filmech Arsene Lupin či Sandokan nebo Moloch.
V roce se zúčastnila konkurzu na film Angelika, markýza andělů. Konkurzu na hlavní úlohu se zúčastnily také Jane Fonda, Brigitte Bardot či Catherine Deneuve. Roli bujné a zlobivé markýzy skutečně dostala. Jenže ji přemluvil Jean Girault na roli zcela jinou - také to měla být role rozevláté a rozesmáté dívky - Nicole Cruchotové. Takže ve slavné Angelice zazářila Michelle Mercier.
Foto: Genevieve Grad official Facebook
Legendární četníci a nervové zhroucení
Geneviève Grad se jako neposlušná a zlobivá dcera cholerického strážmistra Cruchota v nesmrtelném podání Louise de Funèse objevila ve třech filmech četnické série - Četník ze Saint Tropez, Četník v New Yorku a Četník se žení. Chytlavou ústřední píseň z prvního filmu Douliou Douliou Saint Tropez nazpívala sama Geneviève.
Talentovaná rošťácká modrooká blondýnka uchvátila i herce z četnických filmů - Louis de Funès, který nevycházel s nikým, snad jen s Michelem Galabru, si svou filmovou dceru zamiloval a nechal se slyšet, že by ji bral i za dceru skutečnou. Geneviève byla po celou dobu natáčení zahrnována dárečky a kytičkami od ostatních četnických kolegů a představitel Merlota, Christian Marin, jí měl dokonce psát milostné básničky.
Zdálo by se, že slibně rozjetá kariéra bude pokračovat i nadále a Geneviève bude stálou hvězdou francouzské kinematografie. Jenže se někde stala chyba. Herectví ji prý přestalo naplňovat, uspokojovat, začala mít psychické problémy a nesmířila se s popularitou.
Byla unavená a vyčerpaná. Účast na dalších četnických filmech rezolutně odmítla, byť s ní všichni počítali a dokonce se museli narychlo přepisovat scénáře. Byl na ní vyvíjen takový nátlak, že po dotočení filmu LeDémoniaque se rozhodla, že zmizí.
Foto: Bogdanoff official Facebook
Můj Igor, můj princ, má láska. Bohužel.
Útočiště nalezla v Gers, kde žili její přátelé, manželský pár šlechticů. Měla nasmlouváno ještě natáčení tří filmů, byla čestná, takže své závazky splnila, ale tyto filmy už upadly do zapomnění. Vždy se objevila na natáčení, natočila co měla a černé auto jejích přátel ji odvezlo zpět do Gers na rodinné sídlo.
S nikým nemluvila, mimo natáčení seděla stranou a odmítala jakékoliv rozhovory. Nervové zhroucení souviselo i s přílišným tlakem od producentů a režisérů, kteří ji neustále pronásledovali. Chtěla mít klid.
Jenže poblíž přátel, u kterých pobývala zavřená jako zakletá princezna, stojí zámek Saint-Lary. Rodinné sídlo starého šlechtického rodu. A tam se seznámila s Igorem Bogdanoffem. A zamilovala se tak, že úplně ztratila hlavu. V té době byl Igor velice pohledný a jeho proměna v monstrum začala plíživě, leč zamilovaná Geneviève to brala jen jako výstřednost svého vyvoleného. Otěhotněla a páru se narodil syn Dimitri.
Foto: Igor B./Creative Commons/3,0 unported
Igor a Griška - géniové, kteří se zbláznili
Na Igora a Gríšu Bogdanoffovi se musíme podívat blíže, protože jejich příběh je vlastně velice zajímavý, smutný a zoufalý. Igor Bogdanoff (též Bogdanov) se stejně jako jeho bratr Grigorij (Gríška, Gregory) narodil srpna ve zmíněném sídle v Saint-Lary. Jejich otec byl ruský umělec tatarského původu. Jmenoval se Jurij Michajlovič Ostasenko-Bogdanov. Často si říkal princ Bogdanov, ale zda byl skutečně urozeného původu se neví.
Matka dvojčat se jmenovala Maria Dolores Franciszka Kolowrat-Krakowska. Podle dokumentů je jejím otcem hrabě Hieronymus von Colloredo-Mansfeld. Oba bratři měli české kořeny - jejich babička patřila ke šlechtickému rodu Kolowratů v Čechách.
Foto: François Collard/Creative Commons/3,0 unported
Igor Bogdanoff byl starší z bratrů, o 45 minut. Oba od dětství čerpali vědomosti z bohaté knihovny rodinného sídla a projevila se u nich nesmírná inteligence, kterou dvojčata zúročila ve studiu - Igor vystudoval sémiotiku a pak obhájil doktorát z teoretické fyziky. Gríška se stal doktorem matematiky na Pařížském institutu politických studií.
Oba byli velice populární ve francouzské televizi, kde měli vlastní pořad o science fiction. Jenže pak jim, obrazně řečeno, hráblo. No, obrazně - doslova. Griška byl co se týče žen plachý, lamačem srdcí byl spíše Igor, ale to bylo tak jediné, co oba bratry rozdělovalo. Naopak je znenadání spojila vášeň k plastickým operacím. Postupem let se velice pohlední bratři změnili v obludná monstra. Zřejmě trpěli nějakou duševní chorobou, závislostí na plastických operacích.
Foto: GuillaumeG/Creative Commons/3,0 unported
Nikdy totiž nepřiznali, že by nějaký zákrok podstoupili. Dokonce na zlé jazyky podávali trestní oznámení za pomluvu. Zkrátka - zbláznili se a oba najednou. Velice zajímavý fakt o dvojčatech - přemluvil jeden druhého, kdo koho, nebo to byl společný nápad? To se asi nedozvíme. Každopádně během pár let vypadali jako z kabinetu příšer. Lidé před nimi utíkali, děti vyděšeně křičely. Dvojčata se stala spíše smutnými klauny, kteří byli zváni do různých obskurních show.
Duševní choroba pokračovala a vypadali čím dál více jako zmutovaní mimozemšťané. A jak se zbláznili oba naráz, oba naráz také zemřeli - na covid. Šest dní po sobě na přelomu roku / Měli společný pohřeb a spolu jsou i pochováni. Ač Geneviève Grad dávno s Igorem nebyla, lidé si jí všimli při pohřbu - stála úplně stranou maskovaná černými brýlemi a šátkem.
Pokud si chcete o příběhu dvojčat Bogdanoffových zjistit více, stačí zadat jejich jména do vyhledávače - naleznete i fotografie z jejich mládí, kdy jsou to skutečně krásní muži.
Foto: ManoSolo/Creative Commons/3,0 unported
Konec kariéry, začátek nového života a klidné stáří
Ale zpět k Geneviève. S Igorem se rozešla, nejen, že ji děsil svou proměnou, ale bála se ho. Trpěl výbuchy vzteku a mohutně podporovaný bratrem, který každou jeho přítelkyni nesnášel, dokonce zpochybnil otcovství Dimitriho - prý si ho upletla s někým jiným. Poslední kapkou byla další plastická operace, kterou bratři podstoupili. A navíc se zjistilo, že to s jejich vzděláním nebude tak horké - jejich dizertační práce měly být plné nesmyslů a chyb.
Vzala syna a zmizela z dosahu šíleného a děsivého otce svého dítěte. Odstěhovala se na venkov, do Vendome, kde se seznámila s Annie Chaplin, jednou z dcer Charlieho Chaplina. Spolu s ní organizovala kulturní život a obchodovala se starožitnostmi. Pracovala i v televizi, ale ne před obrazovkou - stala se produkční pro TF1. Poslední film natočila v roce a vůbec se nepovedl.
Foto: Wikimedia Commons/volná licence
Geneviève v půlce let pověsila herectví na hřebík a publicitě se úzkostlivě vyhýbala a vyhýbá. Na jaře se po jedenáctileté známosti vdala za architekta Jeana Guillaumeho. Potomka s ním ale nemá. A na veřejnosti se vůbec neobjevuje a dle svých slov již neobjeví. Konečně je prý šťastná, má radost ze syna a letos oslaví osmdesáté narozeniny.
Krásná, talentovaná a okouzlující Geneviève Grad *5. červenec
Prameny:
Geneviève Grad: que devient l'actrice des Gendarmes à Saint Tropez, ex-compagne d'Igor Bogdanoff ? - Voici
Geneviève Grad - La biographie de Geneviève Grad avec eunic-brussels.eu
Geneviève GRAD: Rodokmen podle eunic-brussels.eu (wikifrat) – Geneanet
Bratři, kteří podstoupili plastickou operaci. Kdo jsou bratři Bogdanoffové: příběh podivných a neoficiálních pseudovědců a showmanů (eunic-brussels.eu)
Geneviève Grad - Wikipedie, otevřená encyklopedie (eunic-brussels.eu)
Genevieve Grad - Životopis
Cesta za větším bytem: vybydlený pokoj schizofrenika, byt sběratele nebo spolubydlící v ceně
Foto: Pexels
Jistě mi mnozí dáte za pravdu, že pokud nejste přinejmenším milionáři (v současnosti spíše miliardáři), hledání nového bydlení není procházka růžovou zahradou. Podělím se s vámi o vlastní zkušenosti, které však vydají nejméně na dva texty.
Článek
V našem malém panelákovém bytě o původní dispozici 1+1 se nám žilo krásně. Byt na klidném místě pražského sídliště s bezvadnou občanskou vybaveností, v udržovaném paneláku se schopným vedením družstva a fajn sousedy, k tomu vlastnoručně upravený, útulný, světlý a s pěkným výhledem do volného prostranství na zeleň. Přátelské prostředí naší domoviny, s množstvím vyžití pro děti a přírodou na dosah, nás zkrátka nutilo lokalitu a nejlépe také adresu zachovat.
Dokonalému bytu chyběly jen metry navíc
Bývali bychom na bydlení nic neměnili, jen kdybychom měli o jednu či dvě místnosti navíc. Rozměry bytu totiž přinášely omezené možnosti. Syn měl z jídelního koutu vytvořen malý pokojík (díky za něj). Na ten navazovala malá kuchyně. Samostatný pokoj pak plnil funkci obytné místnosti, ložnice, jídelny a pracovny současně. Tady žádné kouzlení, ani v podobě rekonstrukce, nebylo reálné. Metry čtvereční zkrátka nenafoukneme. Přišlo rozhodnutí. Byt, k němuž jsem se citově upoutala, za jehož získání jsem vděčna štěstěně, a který mně a mému synovi poskytl domov, zázemí, jistotu a startovní čáru pro náš nový život, jsme se rozhodli prodat.
Foto: Poetessa
V tu dobu jsme v něm žili již jedenáctým rokem. Syn dorostl do studentských let a už sedm let jsme bydleli také společně s mým partnerem, s nímž jsme se aktuálně snažili o miminko. Tedy vyhlídka většího bytu nebyla jen vykonstruovanou rozpínavostí, ale pohledem do praktického života v blízké budoucnosti.
Avšak mohu ve svém vyprávění předeslat, že člověk sice míní, ale život mění. Růžový obrázek o větším bydlení a větší rodině odsunuly nejen neúspěchy v hledání bytu, ale i strastiplné snahy o miminko, s nimiž jsem se svěřila ve svém dřívějším vyprávění.
První prohlídka bytu a hned perla
Když šetřivý pár s omezeným finančním obnosem hledá větší bydlení, není to jen tak. Ve vedlejší ulici se objevil byt za slušnou cenu, která do našeho finančního plánu zapadala víc než skvěle. Domluvili jsme si prohlídku a setkali se s makléřkou. Ta nás zavedla do třípokojového bytu se samostatnou kuchyní. Jeho původní stav nám pro záměr následné rekonstrukce vyhovoval. V bytě nás makléřka provedla a vše, s výjimkou jedné místnosti, ukázala. Uzavřený pokoj zůstal nadále zavřeným, neboť jej obývala stará paní, maminka majitele bytu, která nechtěla být rušena. Tak tady byl kámen úrazu! Nízká cena bytu se v tomto kontextu jevila jako špatná investice do našeho nového domova. Byt byl totiž zatížen o věcné břemeno doživotního užívání bytu. Okamžitě mi naskočila asociace s dějem českého filmařského dílka Na samotě u lesa.
Samozřejmě jsme netoužili zakoupit byt se spolubydlící, čekat na její odchod a trpět podivným soužitím. A to ani za velmi výhodných finančních podmínek. Pochybuji, že se takový byt, se záměrem jeho obývání, může prodat. Domnívám se, že po něčem takovém sáhnou leda spekulanti s dostatkem finančních zdrojů, dostatkem času a silnou náturou.
Ponaučení přišlo okamžitě. V případě koupě nemovitosti je nezbytně nutné nahlédnout do katastru nemovitostí a ujistit se tak, zda není omezeno její vlastnické právo například věcným břemenem, zákazem zcizení a zatížení, podzástavním nebo zástavním smluvním či nesmluvním právem.
Prohlídky a stále jsme nenašli, co jsme hledali
Pro srovnání, zkušenosti i inspiraci jsme zavítali také na další prohlídky. Nečekali jsme jen na ty nejlevnější s preferencí původního stavu. Beztak jsme si vybírali důkladně, abychom neokukovali nemovitosti, které si nikdy nekoupíme. Absolvovali jsme další tři prohlídky. Bohužel nás ani jedno z navštívených míst zcela neoslovilo. Stále jsme neměli štěstí na byt, který na nás tzv. dýchne a splní alespoň hlavní požadavky a kritéria.
Byt v naší ulici s bonusem
Další třípokojový byt nás nalákal polohou. Nacházel se přímo v naší ulici. Jeho stav však s finančním ohodnocením nekorespondoval, cena byla oproti jiným, obdobným nadsazena. Byt měl navíc i jeden nevyžádaný bonus. Prodával se včetně vybavení a veškerého obsahu. Nejednalo se samozřejmě o cenné starožitné kousky s pokladem v útrobách. Bydlení připomínalo spíše bleší trh a antikvariát silně opotřebovaných nehodnotných předmětů. Regály, police, vitríny a rozlehlou socialistickou obývací stěnu smutně opanovala kvanta knih a haraburdí. Nenašel se snad jediný kout prázdný. I kdyby se mezi těmi „krámy“ nějaká vzácnost našla, nepoznali bychom ji, nedocenili ji a jako laici a praktici bychom ji odvezli s veškerým dalším obsahem do sběrného dvora. Ale protože jsme nehledali ani tajemné bohatství, ani naplnění našeho času vyklízením obytných místností, nýbrž nový domov za rozumnou cenu, tento obchod neproběhl.
Psycho prohlídka
Po delší době mi do oka padl nový inzerát. Neváhali jsem se domluvit na prohlídce, byť se jednalo o byt v prvním nadzemním podlaží. Doufali jsme, že se za jeho velmi zajímavou cenou skrývá právě jeho přízemní poloha. Za doprovodu makléře jsme do bytu vstoupili a přivítala nás milá, starší dáma. Její přátelský přístup lehce narušovala výřečnost. Pozorně jsme však vyprávění naslouchali a zajímali se o důvod prodeje či spokojenost se sousedy. Přitom jsme s makléřem procházeli vytapetovanou předsíní, jednoduše vybaveným pokojem, nahlédli do prostor umakartového jádra, prohlédli starší kuchyni s jídelnou, míjeli tradiční policové vestavěné skříně a zastavili se v obýváku s odérem letitého nábytku. Nic z toho nám nevadilo, než jsme vkročili do posledních dveří.
Makléř rozpačitě přistoupil k vyskleným dveřím, na nichž vlál neprůhledný závěs. Jeho tlumená slova doléhala k našim uším neblaze. Majitelčin syn, jemuž pokoj patřil, trpí schizofrenií, ale nemusíme se prý bát, zrovna není doma. Dveře se otevřely a s nimi i nával emocí. Zdevastovaný prostor, trhlinami poškozené linoleum, na zdech místy strhané tapety, jinde hluboké rýhy, stěny vyzdobené černými čmáranicemi a cákanci, násilně poničené čelo postele i skříňky a prasklé sklo okna. Zamrazilo mě a toužila jsem být odsud pryč.
Slova paní majitelky z chvil, než nás makléř do pokoje zavedl, mi zněla v hlavě. Sdělovala, že její syn tento byt miluje, vyrostl tu, je na něj zvyklý, nechce se ho vzdát, ale ona ho chce prodat a najít si něco menšího.
Představa nemocného člověka, stojícího pod okny přízemního bytu a dobývajícího se do bytu patřícímu již novému majiteli, mě vystrašila. Stejně jako děsivá místnost, jejíž obraz mi zůstane před očima snad navždy. Úzkost ze zpustošeného pokoje, ve finále i z celého bytu, potažmo jeho příběhu, nás zahnala do našeho malého, udržovaného, čistého a útulného bytečku, kde jsme si ještě nějaký čas pobyli. Negativní energie smutných příběhů mezi zdmi cizích bytů, jsme nechali usnout, ale naše putování za větším bytem pokračovalo.
Právě pracuji na textu o tom, jak jsme vysněný byt našli a vzápětí o něj přišli, také jak si s námi prodávající hrála jako kočka s myší a jak to celé dopadlo.
Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.
Napsat článek
Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na [email protected]
editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Wolfe na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat
Thomas Wolfe
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Možná hledáte: Tom Wolfe.
Thomas Clayton Wolfe (3. říjnaAsheville – záříBaltimore) byl americkýspisovatel.
Napsal čtyři dlouhé romány a mnoho novel, dramatických prací a fragmentů románů. Je známý mícháním vysoké originální, poetické, rapsodické a impresionistické prózy s autobiografickým psaním. Jeho knihy napsané a publikované ve dvacátých a třicátých letech století živě reflektují tehdejší americkou kulturu a společnost a jsou filtrovány přes Wolfův senzitivní, sofistikovaný a analytický úhel pohledu. Stal se velmi slavným ještě v průběhu vlastního života.
Po jeho brzké smrti jeho současník William Faulkner řekl, že Wolfe byl nejlepší spisovatel jejich generace. Wolfe měl značný vliv i na slavného beatnického spisovatele Jacka Kerouaca, autory Raye Bradburyho či Philipa Rotha. Zůstává jedním z nejdůležitějších spisovatelů moderní americké literatury, byl též jedním z prvních mistrů autobiografické fikce. Je považován za nejslavnějšího autora pocházejícího ze Severní Karolíny.
Nicole, filmová dcera četníka Cruchota: ZAMILOVALA se do zrůdy! - Šíp (eunic-brussels.eu)
Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.
Napsat článek
Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na [email protected]
Kde se natáčel Il Boemo
Na začátku filmu vychází Josef Mysliveček z basiliky svatého Jana a Pavla v Benátkách.
Roku se prochází po dnešním Smetanově nábřeží a za ním je vidět Karlův most a nad ním Pražský hrad.
Zámecký park přiléhá ke šlechtickému sídlu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Kláštery jsou premonstrátské Doksany a cisterciácké Plasy.
Palácové scény se odehrávají v Martinickém paláci na Hradčanech a Colloredo-Mannsfeldském paláci na Starém Městě v Praze, na zámcích Jaroměřice nad Rokytnou, v Bučovicích a v brněnském Mahenově divadle. Výpravné obrazy včetně sebevraždy pocházejí ze Stavovského divadla v Praze. Poslední záběry v Čechách vznikly v bývalém cisterciáckém klášteře v Plasech.
Mezi nejznámější reálné historické postavy ve filmu se řadí:
Hudební skladatel Josef Mysliveček ()
Operní zpěvačka Caterina Gabrielli ()
Neapolský král Ferdinand IV. ()
Hudební skladatel Leopold Mozart ()
Hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart ()
Dubový mlýn v Tiché Šárce
Josef Mysliveček byl synem mlynáře z Dubového mlýna v Šáreckém údolí, tehdy u Prahy, dnes součásti hlavního města Prahy. Dubový mlýn v Tiché Šárce dnes slouží k bydlení. Dubový rybník na soutoku Šáreckého a Nebušického potoka zůstal zachovaný.
Narodil se ale nejspíš v Sovových mlýnech na Kampě, které měl otec pronajaté. Josef měl jednovaječné dvojče Jáchyma, kterému připadlo mlynářské řemeslo, a mladší sestru Marii Annu, která se stala jeptiškou.
Mysliveček a Mozart
Ve filmu je naznačený vztah mezi mladým Mozartem a starším Myslivečkem. Oba byli titáni klasické hudby na přelomu baroka, rokoka a empíru. Navzájem se respektovali, Mysliveček dokonce Mozartovi pomáhal v kariéře. Paradoxně měli v historii úplně opačný osud. Oba pocházeli z Rakouské monarchie - Mozart ze Salcburku a Mysliveček z Prahy. Pro Italy tedy byli burani ze severu.
Josef Mysliveček byl za svého života superstar, znali ho nejen milovníci opery, ale všichni vzdělaní lidé v kulturní Evropě. Dobře vydělával a v Římě si mohl pořídit palác se služebnictvem. Jenže všechna sláva polní tráva. Po té, co mu mozek vyžrala syfilis a obličej mu sežraly bakterie po úrazu při pádu z kočáru, bylo jeho dílo zapomenuto a on zemřel chudý a nemocný. Myslivečkova hudba se vrátila na pódia až po dvou stoletích.
Wolfgang Amadeus Mozart nebyl v Itálii a konec konců ani ve Vídni za svého života nijak oceňován. Proto také mohl sklidit úspěch za své opery aspoň v periferní Praze. Celý život byl chudý a zemřel v bídě. Po smrti ovšem zájem o jeho hudbu raketově odstartoval a jeho dílo je považováno za jeden z vrcholů vážné hudby.
Josef Mysliveček má mramorový pomník v římském kostele San Lorenzo in Lucina. Jeho hrob v kryptě byl znovu objeven při archeologickém průzkumu kostela a přilehlého hřbitova.
Il Boemo
Režie: Petr Václav
Kamera: Diego Romero Suarez-Llanos
Hrají: Hlavní postavu Josefa Myslivečka hraje Vojtěch Dyk, kterému sekundují herci Barbara Ronchi, Lana Vlady, Elena Radonicich, Lino Musella, Cristiano Donati, Alberto Cracco, Salvatore Langella, Diego Pagotto, Martina Babišová, Zdeněk Godla, Karel Roden, Lenka Vlasáková, Goran Maiello a další. Operní sólisty hrají pěvecké hvězdy Phillipe Jaroussky, Emöke Baráth, Raffaella Milanesi a Juan Sancho.
Hudební zážitek zprostředkují nejlepší interpreti barokní hudby Collegium v čele s Václavem Luksem.
Scénář vznikl díky grantu francouzské vlády, která Petru Václavovi udělila prestižní Prix de Rome, jehož součástí je stipendium v římské Ville Medici. Z nasbíraného historického materiálu natočil před hraným filmem Il Boemo () ještě dokumentární film Zpověď zapomenutého () s Karlem Rodenem.
INFO:Il Boemo - film a Josef Mysliveček
Zobrazit místo Turistika na větší mapě
Kde se natáčely filmy
Anděl na horách - Tatranská Lomnica
Anděl Páně - Kašperk, Křivoklát, Český Šternberk
Bílé peklo / Weisse Hölle - Bernina
Casino - Las Vegas
Četníci z Luhačovic - Luhačovice
Dvanáct měsíčků - Rožnov pod Radhoštěm
Harry Potter - Londýn, Alwick
Hastrman - Holanské rybníky
Hra o trůny - Island, Chorvatsko, Irsko
Il Boemo - Jaroměřice, Doksany, Plasy, Benátky
Klammer - Jízda na hraně - Patscherkofel, Zwickenberg
Princezna a půl království - Bouzov, Hradec nad Moravicí, Hrádek u Nechanic
Princezna zakletá v čase - Křivoklát, Bouzov, Točník, Žebrák, Sobotín
Princezna a písař - Ploučnice
Schindlerův seznam - Krakov
Svatební cesta do Jiljí - Krkonoše, Lužnice, Berounka
Svatojánský věneček - Rabštejn, Uherčice, Nežárka
Tajemství staré bambitky - Lemberk
Tři oříšky pro Popelku - Moritzburg, Švihov
Tři životy - Helfenburk, Lipnice
Vrchní prchni! - Praha, Špindlerův Mlýn, Karlovy Vary
Zlatokopové z Arkansasu - Český kras
Želary - Oravská Magura
Diskuse
Diskuze k článku
San Lorenzo in Lucina
Italský Lorenzo je latinský Laurentius neboli český Vavřinec čili náš Vavřineček.
Lucina je žena, které v antice patřily pozemky okolo dnešního náměstí stejného jména a která zde dovolila postavit křesťanský kostel. Ten pak zbořili Germáni, když dobyli Řím, ale byl znovu postaven.
Svatý Vavřinec byl umučen při pronásledování křesťanů císařem Valerianem v roce Byl diakonem papeře sv. Sixta II., který byl umučen krátce před ním. Po papežově smrti byl vyzván k vydání církevních pokladů, on je však namísto toho rozdal chudým, což byla vzpoura, za kterou byl potrestán.
Svatý Vavřinec se narodil ve španělském městě Huesca. Když se Sixtus stal papežem, Vavřinec byl ustanoven diakonem a stal se odpovědným za chrámovou pokladnu a za péči o chudé, byl tedy prvním církevném pokladníkem.
Za perzekuce doby císaře Valeriána v roce zemřelo velké množství kněží a biskupů. Křesťanští senátoři byli zbaveni majetku a vyhnáni. Sixtus II. byl jednou z prvních obětí pronásledování a 6. srpna sťat.
Po smrti papeže Sixta II. požadoval prefekt římský, aby mu Vavřinec vydal bohatství chrámu. Ten požádal o tři dny, aby mohl shromáždit majetek. Jenže mezi tím rozdal chudým veškerý majetek. Třetího dne se dostavil před římského prefekta a ukázal mu to, co považoval za největší bohatství chrámu - chudé, zmrzačené, slepé a trpící. Prý řekl: "Chrám je skutečně bohatý, mnohem bohatší než váš císař.“ Pro tento otevřený odpor byl umučen jako nejhorší zločinec. Na železném roštu nad horkým uhlím. Během této tortury Vavřinec křičel: "Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře propečeného, je čas mě otočit na druhou stranu."
Autor Novinář
Datum a čas
Reaguj
Josef Mysliveček
Mysliveček se narodil a zemřel brzy, po 44 letech na syfilis. Školy v té době byly většinou církevní – jezuité nebo dominikáni – a tak byla výuka v jazyce latinském. Mysliveček většinu svého hudebně kreativního života prožil v Italii, takže většina jeho skladeb má italský název. To ovšem neznamená, že tou dobou byla italština důležitým jazykem. Byla to spíše latina, kterou hovořila nejen « obec umělecká » ale i církevní. V církevních školách později k latině přibyla řečtina. Němčina se etablovala v prostoru Rakouska – Uherska zcela pochopitelně (hlavním městem všeho byla Vídeň) a francouzština v této době byla řečí diplomatů a malé části šlechty. Ještě v době komunistické vlády v ČSR zústala znalost němčiny většině staré generace, můj otec i matka hovořili skoro plyně německy. Angličtina se začala «vžívat» počátkem užívání počítačů, tedy dávno před rokem Dnes je angličtina, aspoň pro mladší generaci prostředkem komunikace – všichni mladí, kteří mají něco s počítačem aspoň z části, ovládají angličtinu.
Mysliveček byl skutečně jaksi zapomenut a teprve po mnoha letech ho nejen hudební znalci jaksi «vzkřísili». Je pohřben v Římě – v bazilice San Lorenzo in Lucina.
Italština
Ja to myslel obecně. Jako že v době Myslivečka byla v umění právě italština na vrcholu, hlavně v umělecké a hudební formě. (A když povinné jazyky ve školáxh tak ještě Latina a Řečtina, pozdějc Francouština a teprv němčina. Angličtina vpodstatě až po r 89).
Autor Honza
Datum a čas
Reaguj
Italština
Honzo, promiň, ale zase vedle! Zrovna tenhle film je v původní verzi natočený celý v italštině včetně českých herců. Teprve pro českou distribuci byly některé dialogy dabovány do češtiny. S angličtinou to nemělo nic společného.
INU
Dobrá recenze. V těch historických filmech jsme byli vždy úspěšní. škoda jen, že dnešní přetechnizované době vládne akgličtina místo oné starté kulturní latině - potažmo italštině.
Autor Honza
Datum a čas
Reaguj
Celkem 5 příspěvků v diskuzi
Přidat nový příspěvek
editovat zdroj]
Wolfe se od roku snažil tři roky o inscenování svých děl, avšak bez úspěchu, mj. i kvůli jejich přílišné rozsáhlosti. Divadlo Theatre Guild také odmítlo jeho hru Vítejte v našem městě. Nakonec v říjnu odplul do Evropy, kde chtěl pokračovat v psaní. Z Anglie odcestoval do Francie, Itálie a Švýcarska. Na své cestě zpět potkal Aline Bernsteinovou (–), scénickou výtvarnici divadla Theatre Guild. Měla dvě děti se svým o 18 let starším manželem, burzovním makléřem. Od října žili spolu s Wolfem, vztah trval následujících pět let. Byl sice turbulentní a někdy bojovný, ale měl silný vliv na Wolfeho tvorbu. Po návratu z Evropy v létě začal Wolfe psát první verzi románu O Lost, který se vyvinul do díla s názvem K domovu pohleď, anděle! (Look Homeward, Angel). Šlo o autobiografický román, rodinnou kroniku, ve které se Wolfe vrátil ke vzpomínkám na život v Asheville, včetně osudů obyvatel matčina penzionu na Spruce Street. V knize se městečko nazývá Altamont a penzion Dixieland. Svou rodinu pojmenoval Gantovi, sebe Eugen, otce Oliver a matku Eliza.
Originální rukopis O Lost měl o sto stran (66 tisíc slov) víc a Wolfe v něm více experimentoval, než v konečné verzi K domovu pohleď, anděle!. Editace byla provedena Maxwellem Perkinsem z vydavatelství Scribner 's, nejprominentnějším knižním editorem těch dob, který také pracoval s Ernestem Hemingwayem a Francisem Scottem Fitzgeraldem. Wolfe mu vyjádřil svou vděčnost za disciplinovanou editaci. Říká se, že Wolfe v něm našel vzor postavy otce v tomto románu. Perkins byl otcem pěti dcer, Wolfe si k němu patrně vytvořil synovský vztah také. Perkins zkrátil děj a zaměřil se na charakter Eugena, jehož předobrazem byl sám Wolfe.
Román byl publikován jedenáct dní před krachem burzy v roce Byl dedikovaný Aline Bernsteinové. Brzy po vydání románu se však Wolfe vrátil do Evropy a svůj vztah s Bernsteinovou ukončil. Publikace románu způsobila v jeho rodném městě Asheville rozruch, protože se v něm dalo demaskovat více než dvě stě místních postav. I někteří členové Wolfovy rodiny byli rozrušení ze svých portrétů v románu, ale jeho sestra Mabel mu napsala, že si je jistá, že měl nejlepší úmysly. Wolfe se pak Ashevillu raději vyhýbal osm let.
K domovu pohleď, anděle! se stal bestesellerem krom USA také ve Spojeném království a Německu.
Po více než čtyřech letech (Wolfe v té době žil v Brooklynu) vydalo nakladatelství Scribner’s jeho druhý román The October Fair. Byl to vícedílný rozsáhlý epický příběh. Po zvážení obchodních možností, Perkins podmínil vydání jeho extrémním zkrácením a vytvořením jednoduchého bestsellerového rozsahu, který byl nakonec nazván Of Time and The River (O času a řece). Román byl skutečně komerčně úspěšný, ještě více než K domovu pohleď, anděle! Postava Esther Jackové byla založena na osobě Aline Bernsteinové.
Od roku zastupoval Wolfovy zájmy literární agent Maxim Lieber. Na jeho radu Wolfe opustil vydavatelství Scribner's a upsal se vydavatelství Harper and Row. Jedním z důvodů odchodu bylo též připisování úspěchu jeho románů Perkinsovi a jeho editaci, což Wolfe těžce nesl.
Wolfe strávil ve letech hodně času v Evropě, zvláště v Německu, kde měl mnoho přátel. Nicméně v roce byl svědkem incidentu diskriminace židovské menšiny, co ho rozrušilo a změnil na Německo svůj názor. Vrátil se do Ameriky a vydal povídku popisující zmíněný incident pod názvem I Have to Tell You v periodiku The New Republic. Kvůli jejímu publikování byly Wolfovy knihy německou vládou zakázány, stejně tak byl Wolfovi zakázán pobyt v zemi.
V roce poprvé od vydání svého prvního románu navštívil rodné Asheville.
Poslední etapa[editovat
Rodina je posvátná. I Ježíš do rodiny vstupuje a je její součástí. Modleme se za ochranu tohoto posvátného společenství. Dnes se někde nabízí možnost obnovy manželského slibu lidem žijícím v platném církevním manželství.
VSTUPNÍ ANTIFONA
Pastýři spěchali a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích.
VSTUPNÍ MODLITBA
Posiluj nás, Bože, ať v každodenním životě následujeme příklad Svaté rodiny a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky, abychom v nebeském domově dosáhli věčné odměny a radosti. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Tato kniha vznikla ve 2. stol. př. Kr. jako soubor rad mladému muži připravujícímu se na život. Náš text je zaměřen na stárnoucí rodiče. Nejde tedy primárně o poučení nezletilých dětí.
Sir 3,a (řec. )
Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady. Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti jako náhrada za tvé hříchy.
Varianta Gn 15,; 21, Kdo vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: "Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká." Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu." Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit." Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.
ŽALM
V záhlaví žalmu je označení „poutní píseň“. Lze si tedy představit rodinu putující do chrámu, kdy rodiče s hrdostí pohlížejí na své děti. A pak je snadné připojit se k radostné chvále i prosbě za děti i celou rodinu.
Odpověď: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys viděl štěstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života.
Varianta Žl ,
Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla. Zpívejte mu, hrejte mu, vypravujte o všech jeho divech!
Honoste se jeho svatým jménem, ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina! Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte stále jeho tvář!
Pamatujte na divy, které učinil, na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo Abraháma, jeho služebníka, synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení, na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, na svou přísahu Izákovi.
2. ČTENÍ
V protikladu k „pozemským sklonům“ (Kol 3,) křesťané jednají novým způsobem, jak ukazuje náš text. Výzva určená jednotlivým členům rodiny je spíše letmým povzbuzením než propracovanou normou (podobně v Ef 5,).
Kol 3,
Bratři! Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.
Varianta Žid 11,
Abrahám, Sára a Izák věřili.
Čtení z listu Židům.
(Bratři!) Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. I (neplodná) Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho (Bůh) zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: `Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také (Izáka) dostal nazpátek i jako předobraz
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Aleluja.
EVANGELIUM
Příběh evangelia odpovídá požadavku Tóry (Lv 12), aby matka byla po čtyřiceti dnech od porodu rituálně očištěna tím, že přinese do jeruzalémského chrámu oběť. Zároveň každý prvorozený chlapec byl zasvěcen Bohu.
Lk 2,
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: „Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!“ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Náš Bůh se ukázal na zemi a stýkal se s lidmi.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, dobrotivý Otče, ať se v nás tento svátostný pokrm stane zdrojem síly, abychom žili podle příkladu Svaté rodiny a po všech pozemských strastech radovali se navěky v jejím společenství. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Maria přichází do chrámu jako zbožná židovka. Nabízí Bohu prvorozeného syna: „Bůh mi dal syna a já dávám svého syna Bohu.“ Darovat své milované dítě může člověk jen tehdy, když Bohu skutečně důvěřuje. Maria uvěřila, že Bůh je milující dárce života, který neubližuje.
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ 1. 1. Slavnost Matky Boží Panny Marie
1. čtení Nm 6,
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: ‘Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!’ Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám.“
Žalm 67 Odpověď: Bože, buď milostiv a žehnej nám!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!
2. čtení Gal 4, Bratři! Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.
Zpěv před evangeliem Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Aleluja.
Evangelium Lk 2,
Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně. Rozjímání na týden
Komentář: Lk 2, Pastýři zvěstují a vyprávějí. Předsevzetí do nového roku: ani já si nechci nechávat radostnou zvěst jen pro sebe!
ÚTERÝ 2. 1.
1. čtení 1 Jan 2,
Slyšeli jste to už na začátku, ať to tedy ve vás zůstane!
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní! Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je antikrist, kdo popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má také Otce. Vy však jste to slyšeli už na začátku, ať to tedy ve vás zůstane! Když to, co jste slyšeli už na začátku, zůstane ve vás, i vy zůstanete v Synu i v Otci. A to je přislíbení, které nám on sám slíbil: věčný život. To všechno jsem vám napsal o těch, kdo by vás rádi svedli k bludu. (Co se však týká) vás: Duch Svatý, kterého jste od něho přijali, zůstává ve vás, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch, a to je pravda a žádná lež. Zůstávejte v něm, jak jste o tom byli poučeni. Ano, děti, zůstávejte v něm! To vám pak dodá radostné důvěry, až se objeví, a při jeho příchodu nebudeme od něho s hanbou odmítnuti.
Mezizpěv Žl 98,ab.3cd-4
Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Zpěv před evangeliem Žid 1,
Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna.
Evangelium Jan 1,
Za mnou přichází ten, jenž jest přede mnou.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: `Vyrovnejte cesty Pánu', jak řekl prorok Izaiáš." Ti poslaní byli z farizeů. Zeptali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.
Komentář: Jan 1, Jan převádí pozornost od své osoby k Ježíšovi. Kéž i já svědčím, že uprostřed nás je ten, kterého neznáme.
STŘEDA 3. 1.
1. čtení 1 Jan 2,29 – 3,6
Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní! Víte, že (Bůh) je spravedlivý. Proto také buďte přesvědčeni, že každý, kdo žije spravedlivě, je z něho narozen. Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se (nejen) smíme nazývat Božími dětmi, ale (že jimi) také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. Kdo páchá hříchy, přestupuje (Boží) zákon - hřích je totiž přestoupení (Božího) zákona. A víte, že on přišel, aby hříchy odstranil. On však je bez hříchu. Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, (nikdy) ho neviděl ani nepoznal.
Mezizpěv Žl 98,cd
Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!
Zpěv před evangeliem Jan 1,14aa
Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.
Evangelium Jan 1,
Hle, beránek Boží.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Na druhý den (Jan) viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: `Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu." A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.' A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."
Komentář: Jan 1, Ježíš je pravý obětní beránek. Skrze něj máme přístup k Otci volný. Vážíme si toho?
ČTVRTEK 4. 1.
1. čtení 1 Jan 3,
Nemůže páchat hříchy, protože se narodil z Boha.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milé děti, od nikoho se nenechte svést. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako i Bůh je spravedlivý. Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel hřeší od začátku. Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec. Žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože se narodil z Boha. Podle toho se rozeznají děti Boží a děti ďáblovy: kdo nežije spravedlivě, není z Boha; ani ten, kdo nemiluje svého bratra.
Mezizpěv Žl 98,
Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene.
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, svět i všichni, kdo jej obývají. Řeky, tleskejte rukama, hory, spolu zajásejte.
Před Hospodinem, že přišel, že přišel, aby spravoval zemi, aby spravoval svět ve spravedlnosti a národy podle práva.
Zpěv před evangeliem Žid 1, Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna.
Evangelium Jan 1,
Našli jsme Mesiáše.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Druhý den Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?" Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená Mistře - "kde bydlíš?" Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše!" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," to je v překladu Petr (Skála).
Komentář: Jan 1, Jaké kouzlo osobnosti muselo z našeho Pána vyzařovat! Jak se druzí cítí v mé přítomnosti? Órigenés říká: Když chceš někoho přivést k Ježíši, ukaž mu, kde bydlíš!
PÁTEK 5. 1.
1. čtení 1 Jan 3,
Přešli jsme ze smrti do života, protože milujeme bratry.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní! To je to poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé. Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život. Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce - jak v něm může zůstávat Boží láska? Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha.
Mezizpěv Žl ,
Plesejte Hospodinu, všechny země!
Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Vstupte do jeho bran s díkem, do jeho nádvoří s chvalozpěvem, slavte ho, žehnejte jeho jménu!
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi veliké světlo.
Evangelium Jan 1,
Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš se rozhodl, že půjde do Galileje. Potkal Filipa a vyzval ho: "Pojď za mnou!" Filip pocházel z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. Filip potkal Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta." Natanael mu namítl: "Může z Nazareta vzejít něco dobrého?" Filip odpověděl: "Pojď a podívej se!" Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti." Natanael se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem." Natanael mu na to řekl: "Mistře, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!" Ježíš mu odpověděl: "Proto věříš, že jsem ti řekl: `Viděl jsem tě pod fíkovníkem'? Uvidíš ještě větší věci." A dodal: "Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
Komentář: Jan 1, Chci k Pánu a k jeho církvi přistupovat bez předsudků. Ostatně: co dobrého může vzejít ze mě samotného…?
SOBOTA 6. 1. Slavnost Zjevení Páně
1. čtení Iz 60,
Hospodinova velebnost září nad tebou.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.
Mezizpěv Žl 72,
Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.
Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, králové Arábie a Sáby zaplatí daně. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Druhé čtení Ef 3,a
Nyní bylo oznámeno, že také pohané mají stejná dědická práva.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
(Bratři!) Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno (z osvícení) Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, (když uvěří kázání) evangelia.
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme se poklonit Pánu. Mt 2,2
Evangelium Mt 2,
Přišli jsme od východu poklonit se králi.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'" Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.
Komentář: Iz 60, Zdaleka přicházejí národy, i ti, které jsme nezvali. Možná rozhlásí Hospodinovu chválu lépe než my, kteří jsme v křesťanství zabydlení.
*****************************************
SOUVISEJÍCÍ:
KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU eunic-brussels.eu
NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ (i přímluvy na základě biblických textů) eunic-brussels.eu
AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY na každou neděli na základě současného dění: eunic-brussels.eu
Neděle PRO DĚTI, pracovní listy atd. eunic-brussels.eu
VIDEO / AUDIO K NEDĚLNÍM ČTENÍM
"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan eunic-brussels.eu
Úvody od P. Vojtěcha Kodeta eunic-brussels.eu eunic-brussels.eu
Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan eunic-brussels.eu
LITURGICKÝ KALENDÁŘ eunic-brussels.eu
BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe. eunic-brussels.eu eunic-brussels.eu
Radnice Prahy 10 sídlí ve Strašnicích ve Vinohradské ulici. Foto: archiv
Centrum bude občanům Prahy 10 asistovat při hledání a získávání pomoci od městské části, kraje či státu. Nabídne také kontakty na sociální pracovníky, zaměstnance bytového odboru, úřadu práce nebo občanskoprávní poradny. Klienti se v případě potřeby dozví, kde vyhledat právní pomoc nebo další služby, například finanční poradenství zaměřené na prevenci proti zadlužení.
„Sociální systém je složitý, chceme lidem usnadnit orientaci a pomoci jim řešit situaci, kvůli které se na úřad obrátili. Může to být jednoduché předání kontaktu či nasměrování na sociálního pracovníka, ale někdy je potřeba hodně empatie a také více času, než zjistíme, jakou pomoc návštěvník centra potřebuje. Například, když se na nás obrátí tatínek dvou dětí, jemuž náhle zemřela žena, a on si neví rady, co dál,“ řekl David Kašpar (STAN), místostarosta Prahy 10 pro sociální oblast a rodinnou politiku.
V posledních několika měsících fungovalo centrum ve zkušebním režimu a už během této krátké doby se podle Kašpara ukázalo, jak jsou jím nabízené služby potřebné. Na pracovnici centra se obrátilo několik desítek lidí, ať už osobně, emailem nebo telefonicky. Hledali pomoc při orientaci v systému sociálních a návazných služeb nebo nevěděli, kam se obrátit a jaké jsou možnosti řešení složité osobní, rodinné či bytové situace.
„Pilotní provoz Sociálního centra potvrdil potřebu takového kontaktního místa, které bude fungovat jako rozcestník a spolehlivý kompas při hledání adresné pomoci pro danou životní situaci,” dodal starosta Prahy 10 Martin Valovič (ODS).
Nejčastěji se na centrum obraceli lidé mezi třiceti a šedesáti lety osobně. Přes 85 procent z nich mělo trvalé bydliště na Praze 10, a z velké většiny zatím nespolupracovali ani se sociálním pracovníkem, ani s žádnou pomáhající organizací. Hledali informace o sociálních službách (35 procent), bytové problematice (24 procent), zdravotních službách (19 procent) či informace o sociálních dávkách (14 procent).
Dlouhodobým cílem je služby centra dále rozvíjet, tak aby zde každý, kdo se na něj obrátí, našel pomoc. Z toho důvodu si pracovníci centra povedou anonymizované statistiky o poskytnutých službách. Tyto záznamy poslouží pouze k vyhodnocení a případné úpravě poskytovaných služeb.
Sociální poradenské centrum Úřad městské části Praha 10, Vinohradská / Pondělí a středa – I – Tel.: Email: SZP@PRAHACZ
editovat zdroj]
Během svého života Wolfe viděl publikovanou jen polovinu svých prací. Byl první americký autor, který zanechal po sobě svá dvě kompletní nepublikovaná díla. Tyto dva romány The Web and The Rock a You Can't Go Home Again byly zveřejněny posmrtně Perkinsem. Harper and Row navíc vydal původní román October Fair, v úpravě Edwarda Aswela. O Lost, originál Look Homeward, Angel, byl rekonstruován Francisem Scottem Fitzgeraldem a M. Bruccolim a publikován v roce při příležitosti stého výročí narození autora. Bruccoli řekl, že Perkins byl talentovaný editor a publikování kompletního románu neznačí nic jiného než restaurování díla podle literárního kánonu. Prapůvodní rukopis The October Fair se ztratil, proto nemohl být rekonstruován a čtenáři tak původní podobu před zásahy editorů nikdy nepoznali.
Po zveřejnění románu K domovu pohleď, anděle! ho většina recenzentů chválila, včetně Johna Chamberlaina, Carla Van Dorena a Stringfellow Barra. Margaret Wallaceová napsala v The New York Times Book Review, že Wolfe vytvořil tak zajímavý a silný příběh o nudném provinčním místě, jaký nebyl dosud vytvořen. Scribner's magazine srovnával Wolfeho s Waltem Whitmanem, což později činili i jiní literární badatelé.
Když byl publikován tento román v Spojeném království v červenci , měl podobně příznivé kritiky. Richard Aldington napsal, že "román je výtvorem velké vitality, je akční a prostoupený láskou k životu."
Sinclair Lewis ve své řeči při přijetí Nobelovy ceny v roce Wolfeho zmínil a prohlásil, že „měl šanci stát se největším americkým spisovatelem Skutečně nevím, proč se nestal jedním z největších na světě.”
Po vydání druhého románu "Of Time and the River" (O času a řece), někteří kritici již nacházeli nedostatky. Clifton Fadiman napsal v The New Yorkeru, že si není jistý, co bylo knihou myšleno, a že celá desetiletí nebyla v americké literatuře tak upovídaná kniha. Malcolm Cowley z The New Republic mínil, že kniha by mohla být dvakrát tak dobrá, pokud by byla o polovinu kratší. Nicméně označil Wolfeho za jediného současného spisovatele, který mohl být zmiňovaný jedním dechem s Dickensem a Dostojevským. Robert Penn Warren mínil, že jsou v díle některé brilantní fragmenty.
Vliv díla[editovat
Na jednu stránku pozveme čítankové klasiky, současné veršotepce i písničkáře. Někteří jsou hlubokomyslní, jiní rozvernější. Nejlepší básničky pro recitační soutěž však závisejí také na talentovaných interpretech a přátelském publiku, jak dokazují inspirativní diskutéři pod naším článkem.
Dobrá poezie vystihuje zážitky a fantazie, které většinou vnímáme podobně, ale nedokážeme popsat svými vlastními slovy. Musejí se kvalitní básničky pro recitační soutěž rýmovat? Samozřejmě, že ne! Musejí nutně obsahovat zastaralá slova a neřešitelné hádanky? Pochopitelně, že nikoli! Nejlepší poetové často používají obyčejný jazyk, jakým mluví matky na svoje děti. Právě proto zůstávají nadčasoví &#; aktuální ještě desítky, stovky, ba tisíce roků poté, co odešli takříkajíc na věčnost.
Seifert, Skácel, ale také Žáček nebo Dědeček
Dobří básníci svými texty pronikavě popisují radost &#; smutek &#; naději &#; zklamání &#; lásku &#; vztek &#; zkrátka niterné pocity, důvěrně známé všem lidem. Pomáhají nám, abychom zůstávali duchovně spolu, i když třeba zrovna nemáme poblíž nikoho, koho bychom mohli fyzicky obejmout. Níže najdete povedené básničky pro recitační soutěž, které napsali:
Hezké i zábavné básničky pro recitační soutěž
Josef Václav Sládek miloval český venkov a jeho přírodu. Josef Kožíšek obohatil naši mateřštinu legendární básničkou o polámaném mravenečkovi a zároveň byl odborníkem na univerzální nadnárodní jazyk &#; esperanto. Jiří Wolker patřil mezi první české skauty, ale bohužel zemřel velmi mladý na tuberkulózu. Jaroslav Seifert dostal za svoji poezii dokonce i Nobelovu cenu.
Jan Zahradníček vymyslel celou básnickou sbírku ve vězení, přestože tam neměl papír ani psací potřeby. Také Oldřich Mikulášek byl později dlouho zakázaným autorem, naštěstí však mohl psát aspoň soukromě, například o své rodné Moravě. František Hrubín založil legendární dětský časopis Mateřídouška a přitom byl odvážným občanem, který se zastával utiskovaných kolegů. Zdeněk Kriebel dál přednost literatuře před paragrafy, kterým se původně věnoval coby právník.
Josef Kainar měl problematické dětství, svůj smutek však později dokázal vyjádřit skvělými jazzovými a bluesovými texty. Jana Skácela poslali nacisté na otrocké práce, ale naštěstí přežil a mohl vystudovat filosofii. Emanuel Frynta dovedl k dokonalosti nonsensovou poezii, když povýšil nesmysl na humor.
Milan Kundera po sovětské okupaci emigroval, poté dosáhl světového úspěchu jako prozaik a svoji poezii zavrhl. Zdeněk Svěrák napsal oskarový film i řadu zlidovělých písniček a pohádek. Václav Hrabě nevědomky dodal slova několika perfektním songům, ačkoli nešťastnou náhodou zemřel ještě předtím, než byly zhudebněny. Karel Kryl se dočkal demokracie, avšak zklamaný následným vývojem zanedlouho poté zesnul. Jiří Žáček vystudoval stavařinu, ale nakonec píše veleúspěšné básničky pro děti.
Jiří Dědeček dokáže inteligentně podat i svoje politické postoje. Ondřej Hník a Radek Malý jakožto vitální čtyřicátníci představují nejnovější poezii.
Josef Václav Sládek: LESNÍ STUDÁNKA
Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen.
Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest, tu nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd.
Další Sládkovy verše na vás čekají ZDE.
Josef Kožíšek: POLÁMAL SE MRAVENEČEK
Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis, třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys.
Dali prášku podle rady, mraveneček stůně dál, celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil: &#;Neplakej, pofoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej.&#;
Pofoukal mu na bolístku, pohladil ho po čele, hop a zdravý mraveneček ráno skáče z postele.
Jiří Wolker: POKORA
Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním: „Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo.“
Další básničky pro recitační soutěž, sepsané Jiřím Wolkerem, najdete ZDE.
Jaroslav Seifert: ROZHOVOR
Kde bydlí víla? Asi v mechu, celou noc tančí bez oddechu, pak věneček si odstrojí a ustele si pod chvojí.
A co má k jídlu? Místo kávy do hrníčku si sbírá z trávy třpytivé rosné krůpěje a ráno si je ohřeje.
A to jí stačí? Stačí asi, je živa jenom z vůně, z krásy a na usměvavý ret dá lupen růže, který slét.
A viděl jsi ji? Jenom v šeru, větřík hrál jako na citeru. Myslel jsem, někdo neznámý, a lampa ve tmě zhasla mi.
A byla hezká? Jistě byla. Je hezká každá, když je víla. A druhého dne jsem tam zdvih pár kvítečků už povadlých.
Jiné básničky pro recitační soutěž, podepsané Jaroslavem Seifertem, naleznete ZDE.
Jan Zahradníček: POZDRAV
Posílal jsem ti pozdrav po měsíci, jak oknem hleděl na mne skrze mříž. Mezi nás prostřena noc šelestící, na druhém konci okno tvé, kde spíš.
Mezi nás prostřena noc červencová, a na dně noci stromy ve vánku. Větev za větví zvěstují si slova, jež domov šeptá dětem do spánku.
Mezi nás prostřena ta šumná země, zem smrčin, žit a potoků a střech. Tak daleko, jak od tebe je ke mně, i blízko tak, já cítím její dech&#;
Spi, s dětmi spi, ať oddych poskytne ti noc pod čelenkou vlhkých letních hvězd, ta zem, na niž jsme přivedli své děti, jež s tebou si ji budou věčně plést.
I já zde zaslech v nočním šelestění, jako když ve spánku se obracíš. Bylo to bílých rukou zaúpění, či měsíc pohladil mě skrze mříž?
Další básničky pro recitační soutěž, zveršované Janem Zahradníčkem, najdete ZDE.
Oldřich Mikulášek: POHÁDKA O BRNĚNSKÉM KROKODÝLOVI
Byl jednou jeden krokodýl a ten přeplaval řeku Nil.
A že měl hlad, tak plaval dál, nevečeřel a nesnídal.
Chviličku plaval, chvilku lez a v noci chrápal jak pařez.
Putoval mořem, přes hory, kde rostou samé brambory,
a dostal se až do Brna, kde teče řeka stříbrná.
Zprvu byl hodný jako psík a říkali mu jezevčík.
Zprvu byl hodný, ale pak probudil se v něm strašný drak.
Když plazíval se přes hory, byly mu dobré brambory,
teď poroučel si k snídani holoubky, slípky, krocany.
K obědu chtěl drak ještě zvlášť strakatou krávu na guláš,
a že měl hlad tak veliký, poručil si i knedlíky.
I řekli si, drak musí pryč, a hodili mu sežrat klíč.
A jak ten klíček spolkl drak, uzamkl si svůj požerák
a nemohl už sežrat ani maličký hrášek ke snídani.
Nejprve hubl den co den a zdál se celý proměněn.
A jak mu ubývalo sil, z draka se stal zas krokodýl.
Nejedl, nepil, jenom spal a chrápal jako kdysi.
Tak lehký byl, že vylétal ke stropu, kde teď visí!
Možná, že pořád ještě spí, ale už nic ho nevzbudí&#;
Spí si a spí si a spí si.
František Hrubín: DO ŠKOLY
Nechte potok potokem, potok, ten vám neuteče, už tu tekl před rokem a dál teče, stále teče.
Honem, honem do školy, celá třída už vás hledá, uteče vám abeceda, hoňte ji pak po poli, v potoku i nad potokem, nechytíš ji ani skokem.
Další náměty naleznete ZDE.
Zdeněk Kriebel: SEDMITEČNÁ
Nešiko, cos asi psala, že sis kabát pokaňkala? Půjč si nový od oveček, vždyť máš na svém sedm teček.
Nikdo ti je neumyje. Já to znám. Já jich mám&#;!
A co jsem se, holka malá, pro kaňky už naplakala! Vím, co řeknu. Řeknu: „Mami, psala jsem si s verunkami.“
Jiné básně pro recitační soutěž objevíte rovněž ZDE.
Josef Kainar: VELRYBA
Taková stará velryba, ta už se ani nehýbá.
Všechno zná a všude byla, oceány prošmejdila, vzhůru, dolů a pak znova, od Japonska dolů k pólu, přes ta moře Sargasová, zná i létající ryby, i co které želvě chybí, který žralok se kde žení, i proč voda suchá není, ví, proč racek v bouři křičí a proč moře není ničí &#; je to moudrá stará teta. Strašně stará. Pětsetletá.
A jak si tak v moři spí, kolem plují sardinky, rozpustilé dívčinky. &#;Tiše, holky! Teta dřímá!&#;
&#;Proč ta teta dřímá stále?&#;
&#;Stará teta dřímá stále, že už je jí moře malé.&#;
Jan Skácel: NADĚJE S BUKOVÝMI KŘÍDLY
Novému ránu rožnem svíci je neznámé a nemá tváře jak anděl v dřevu lípy spící a čekající na řezbáře
Někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového
Poezii Jana Skácela výborně zhudebňuje Hradišťan.
Emanuel Frynta: TYGR
Když tygr jede do Paříže, nebo i třeba někam blíže, vždycky si s sebou veze mříže, protože totiž dobře ví, že jakmile bude bez mříží, tak se s ním nikdo nesblíží &#; naopak, každý se mu vzdálí. Ubohý tygr, chudák malý!
Fryntovy humorné básničky pro recitační soutěž čtěte ZDE nebo ZDE.
Milan Kundera: VĚRNOST
Rok k roku vrší se vráska k vrásce. Do vlasů babí léto slétlo podzimně. A ona v rozpacích a náhlé bázni ptá se: &#;Máš ještě&#; máš mne rád? A neopustíš mě?&#;
On dlouze dívá se na známé rysy její, v nichž plachý dívčí stud zas vidí po časech, a šeptá: &#;Kdyby bylo stokrát podzimněji, co lásce po mládí? Co lásce po kráse?
Tak jako pták je zavřen pod poklopem nebe a nemá z něho kudy ven, tak já do tvého života jsem navždy uzavřen.&#;
Další poetické texty Milana Kundery otevřete ZDE.
Zdeněk Svěrák: BYL RODIČ A MĚL DĚCKO
Byl rodič a měl děcko, to bylo jeho všecko, spolu žili, vodu pili, jedli chléb a koláče.
Ti dva si spolu hráli, když mohli, tak se smáli. Někdy taky přišly mraky, tak se dali do pláče.
A život s nimi uhání dál cestou necestou. To dítě náhle, bez ptaní, tu stojí s nevěstou.
Je rodič a má děcko a je to jeho všecko, spolu žijou, vodu pijou, jedí chléb a koláče.
A najednou jsi dědou, máš hlavu celou šedou. Je to, hochu, k smíchu trochu, částečně i do pláče.
A století se překulí a stává se to zas. Jsi dítě s bílou bambulí a pak máš bílý vlas&#;
(Mimochodem, recitovat můžeme i texty Jiřího Suchého.)
Václav Hrabě: VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA
Láska je jako večernice plující černou oblohou Zavřete dveře na petlice! Zhasněte v domě všechny svíce a opevněte svoje těla vy kterým srdce zkameněla
Láska je jako krásná loď která ztratila kapitána námořníkům se třesou ruce a bojí se co bude zrána
Láska je bolest z probuzení a horké ruce hvězd které ti sypou oknem do vězení květiny ze svatebních cest
Láska je jako večernice plující černou oblohou Náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou.
Texty Václava Hraběte zhudebnil například Vladimír Mišík.
Karel Kryl: DĚKUJI
Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest, bych mohl věnce vázat, děkuji, děkuji za bolest, jež učí mne se tázat. Děkuji, děkuji za nezdar, jenž naučí mne píli, bych mohl, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly. Děkuji, děkuji, děkuji.
Děkuji, děkuji za slabost, jež pokoře mne učí, pokoře, pokoře pro radost, pokoře bez područí. Děkuji, za slzy děkuji, ty naučí mne citu, k živým, již, k živým, již žalují a křičí po soucitu. Děkuji, děkuji, děkuji.
Pro touhu, pro touhu po kráse děkuji za ošklivost, za to, že, za to, že utká se láska a nevraživost. Pro sladkost, pro sladkost usnutí děkuji za únavu, děkuji, za ohně vzplanutí i za šumění splavu. Děkuji, děkuji, děkuji.
Děkuji, děkuji za žízeň, jež slabost prozradila, děkuji, děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla. Za to, že, za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral, beránku, děkuji, marně jsi neumíral. Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji.
Písně Karla Kryla jsou dostupné ZDE.
Jiří Žáček: ODEMYKY ZAMYKY
Odemyky zamyky, rozvažte se, jazyky!
Povězte mi v řeči lidí, co kdo slyší, co kdo vidí.
A z těch slabik, slov a vět vykouzlíme celý svět.
Další texty Jiřího Žáčka, a navíc ilustrace, najdete ZDE.
Jiří Dědeček: BŘÍDIL
Byl jednou jeden břídil, který všechno sám řídil.
No a jak léta plynula, přidal se truhlík, bambula,
budižkničemu s mamlasem, nekňuba, trouba s ťulpasem,
ba i ten ňouma s popletou. A to je tečka za větou.
Ondřej Hník: Mlha a déšť
Řekla mlha dešti, že jí hlava třeští z bubnování na střechy, z toho tance kapek.
Že jí z té vody rozmoknou záda, že má svůj závoj nade vše ráda.
Řekl déšť mlze: „Neboj se, maličká, vždyť ty jsi z té vody utkaná celičká.“
Podobné básně k recitaci visí ZDE.
Radek Malý: Říkačka
Velké ryby Malé ryby Každý člověk dělá chyby
Velké moře Malé moře Každý skrývá svoje hoře
Velké vlny Malé vlny Přání máš, a to se splní
Ať mi moře ruku podá Přihořívá? Samá voda
Další básničky pro recitační soutěž napsali například i:
Petr Woff
Autor podniká v médiích a marketingu. Jako novinář se zaměřuje především na ekonomiku, právo a aktuální trendy. Přitom analyzuje statistiky internetových vyhledávačů, studuje primární zdroje a využívá svoje sociologické vzdělání. Autorské profily má také na eunic-brussels.eu a Skutečeunic-brussels.eu
editovat zdroj]
K domovu pohleď, anděle! (Look Homeward, Angel, )
Of Time and the River ()
From Death to Morning ()
The Story of a Novel ()
The Lost Boy ()
The Web and the Rock ()
You Can't Go Home Again ()
The Hounds of Darkness
The Hills Beyond ()
Mannerhouse: A Play in a Prologue and Four Acts ()
A Western Journal: A Daily Log of the Great Parks Trip, June July 2, ()
Short Novels of Thomas Wolfe ()
The Mountains: A Play in One Act; The Mountains: A Drama in Three Acts and a Prologue ()
Kde se natáčely filmy