Wolfe se od roku snažil tři roky o inscenování svých děl, avšak bez úspěchu, mj. i kvůli jejich přílišné rozsáhlosti. Divadlo Theatre Guild také odmítlo jeho hru Vítejte v našem městě. Nakonec v říjnu odplul do Evropy, kde chtěl pokračovat v psaní. Z Anglie odcestoval do Francie, Itálie a Švýcarska. Na své cestě zpět potkal Aline Bernsteinovou (–), scénickou výtvarnici divadla Theatre Guild. Měla dvě děti se svým o 18 let starším manželem, burzovním makléřem. Od října žili spolu s Wolfem, vztah trval následujících pět let. Byl sice turbulentní a někdy bojovný, ale měl silný vliv na Wolfeho tvorbu. Po návratu z Evropy v létě začal Wolfe psát první verzi románu O Lost, který se vyvinul do díla s názvem K domovu pohleď, anděle! (Look Homeward, Angel). Šlo o autobiografický román, rodinnou kroniku, ve které se Wolfe vrátil ke vzpomínkám na život v Asheville, včetně osudů obyvatel matčina penzionu na Spruce Street. V knize se městečko nazývá Altamont a penzion Dixieland. Svou rodinu pojmenoval Gantovi, sebe Eugen, otce Oliver a matku Eliza.

Originální rukopis O Lost měl o sto stran (66 tisíc slov) víc a Wolfe v něm více experimentoval, než v konečné verzi K domovu pohleď, anděle!. Editace byla provedena Maxwellem Perkinsem z vydavatelství Scribner 's, nejprominentnějším knižním editorem těch dob, který také pracoval s Ernestem Hemingwayem a Francisem Scottem Fitzgeraldem. Wolfe mu vyjádřil svou vděčnost za disciplinovanou editaci. Říká se, že Wolfe v něm našel vzor postavy otce v tomto románu. Perkins byl otcem pěti dcer, Wolfe si k němu patrně vytvořil synovský vztah také. Perkins zkrátil děj a zaměřil se na charakter Eugena, jehož předobrazem byl sám Wolfe.

Román byl publikován jedenáct dní před krachem burzy v roce Byl dedikovaný Aline Bernsteinové. Brzy po vydání románu se však Wolfe vrátil do Evropy a svůj vztah s Bernsteinovou ukončil. Publikace románu způsobila v jeho rodném městě Asheville rozruch, protože se v něm dalo demaskovat více než dvě stě místních postav. I někteří členové Wolfovy rodiny byli rozrušení ze svých portrétů v románu, ale jeho sestra Mabel mu napsala, že si je jistá, že měl nejlepší úmysly. Wolfe se pak Ashevillu raději vyhýbal osm let.

K domovu pohleď, anděle! se stal bestesellerem krom USA také ve Spojeném království a Německu.

Po více než čtyřech letech (Wolfe v té době žil v Brooklynu) vydalo nakladatelství Scribner’s jeho druhý román The October Fair. Byl to vícedílný rozsáhlý epický příběh. Po zvážení obchodních možností, Perkins podmínil vydání jeho extrémním zkrácením a vytvořením jednoduchého bestsellerového rozsahu, který byl nakonec nazván Of Time and The River (O času a řece). Román byl skutečně komerčně úspěšný, ještě více než K domovu pohleď, anděle! Postava Esther Jackové byla založena na osobě Aline Bernsteinové.

Od roku zastupoval Wolfovy zájmy literární agent Maxim Lieber. Na jeho radu Wolfe opustil vydavatelství Scribner's a upsal se vydavatelství Harper and Row. Jedním z důvodů odchodu bylo též připisování úspěchu jeho románů Perkinsovi a jeho editaci, což Wolfe těžce nesl.

Wolfe strávil ve letech hodně času v Evropě, zvláště v Německu, kde měl mnoho přátel. Nicméně v roce byl svědkem incidentu diskriminace židovské menšiny, co ho rozrušilo a změnil na Německo svůj názor. Vrátil se do Ameriky a vydal povídku popisující zmíněný incident pod názvem I Have to Tell You v periodiku The New Republic. Kvůli jejímu publikování byly Wolfovy knihy německou vládou zakázány, stejně tak byl Wolfovi zakázán pobyt v zemi.

V roce poprvé od vydání svého prvního románu navštívil rodné Asheville.

Poslední etapa[editovat editovat zdroj]

Po zveřejnění románu K domovu pohleď, anděle! ho většina recenzentů chválila, včetně Johna Chamberlaina, Carla Van Dorena a Stringfellow Barra. Margaret Wallaceová napsala v The New York Times Book Review, že Wolfe vytvořil tak zajímavý a silný příběh o nudném provinčním místě, jaký nebyl dosud vytvořen. Scribner's magazine srovnával Wolfeho s Waltem Whitmanem, což později činili i jiní literární badatelé.

Když byl publikován tento román v Spojeném království v červenci , měl podobně příznivé kritiky. Richard Aldington napsal, že "román je výtvorem velké vitality, je akční a prostoupený láskou k životu."

Sinclair Lewis ve své řeči při přijetí Nobelovy ceny v roce Wolfeho zmínil a prohlásil, že „měl šanci stát se největším americkým spisovatelem Skutečně nevím, proč se nestal jedním z největších na světě.”

Po vydání druhého románu "Of Time and the River" (O času a řece), někteří kritici již nacházeli nedostatky. Clifton Fadiman napsal v The New Yorkeru, že si není jistý, co bylo knihou myšleno, a že celá desetiletí nebyla v americké literatuře tak upovídaná kniha. Malcolm Cowley z The New Republic mínil, že kniha by mohla být dvakrát tak dobrá, pokud by byla o polovinu kratší. Nicméně označil Wolfeho za jediného současného spisovatele, který mohl být zmiňovaný jedním dechem s Dickensem a Dostojevským. Robert Penn Warren mínil, že jsou v díle některé brilantní fragmenty.

Vliv díla[editovat

Kde se natáčel Il Boemo

Na začátku filmu vychází Josef Mysliveček z basiliky svatého Jana a Pavla v Benátkách.

Roku se prochází po dnešním Smetanově nábřeží a za ním je vidět Karlův most a nad ním Pražský hrad.

Zámecký park přiléhá ke šlechtickému sídlu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Kláštery jsou premonstrátské Doksany a cisterciácké Plasy.

Palácové scény se odehrávají v Martinickém paláci na Hradčanech a Colloredo-Mannsfeldském paláci na Starém Městě v Praze, na zámcích Jaroměřice nad Rokytnou, v Bučovicích a v brněnském Mahenově divadle. Výpravné obrazy včetně sebevraždy pocházejí ze Stavovského divadla v Praze. Poslední záběry v Čechách vznikly v bývalém cisterciáckém klášteře v Plasech.

Mezi nejznámější reálné historické postavy ve filmu se řadí:

Hudební skladatel Josef Mysliveček ()

Operní zpěvačka Caterina Gabrielli ()

Neapolský král Ferdinand IV. ()

Hudební skladatel Leopold Mozart ()

Hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart ()

Dubový mlýn v Tiché Šárce

Josef Mysliveček byl synem mlynáře z Dubového mlýna v Šáreckém údolí, tehdy u Prahy, dnes součásti hlavního města Prahy. Dubový mlýn v Tiché Šárce dnes slouží k bydlení. Dubový rybník na soutoku Šáreckého a Nebušického potoka zůstal zachovaný.   

Narodil se ale nejspíš v Sovových mlýnech na Kampě, které měl otec pronajaté. Josef měl jednovaječné dvojče Jáchyma, kterému připadlo mlynářské řemeslo, a mladší sestru Marii Annu, která se stala jeptiškou.

Mysliveček a Mozart

Ve filmu je naznačený vztah mezi mladým Mozartem a starším Myslivečkem. Oba byli titáni klasické hudby na přelomu baroka, rokoka a empíru. Navzájem se respektovali, Mysliveček dokonce Mozartovi pomáhal v kariéře. Paradoxně měli v historii úplně opačný osud. Oba pocházeli z Rakouské monarchie - Mozart ze Salcburku a Mysliveček z Prahy. Pro Italy tedy byli burani ze severu.

Josef Mysliveček byl za svého života superstar, znali ho nejen milovníci opery, ale všichni vzdělaní lidé v kulturní Evropě. Dobře vydělával a v Římě si mohl pořídit palác se služebnictvem. Jenže všechna sláva polní tráva. Po té, co mu mozek vyžrala syfilis a obličej mu sežraly bakterie po úrazu při pádu z kočáru, bylo jeho dílo zapomenuto a on zemřel chudý a nemocný. Myslivečkova hudba se vrátila na pódia až po dvou stoletích.

Wolfgang Amadeus Mozart nebyl v Itálii a konec konců ani ve Vídni za svého života nijak oceňován. Proto také mohl sklidit úspěch za své opery aspoň v periferní Praze. Celý život byl chudý a zemřel v bídě. Po smrti ovšem zájem o jeho hudbu raketově odstartoval a jeho dílo je považováno za jeden z vrcholů vážné hudby. 

Josef Mysliveček má mramorový pomník v římském kostele San Lorenzo in Lucina. Jeho hrob v kryptě byl znovu objeven při archeologickém průzkumu kostela a přilehlého hřbitova.

Il Boemo

Režie: Petr Václav

Kamera: Diego Romero Suarez-Llanos

Hrají: Hlavní postavu Josefa Myslivečka hraje Vojtěch Dyk, kterému sekundují herci Barbara Ronchi, Lana Vlady, Elena Radonicich, Lino Musella, Cristiano Donati, Alberto Cracco, Salvatore Langella, Diego Pagotto, Martina Babišová, Zdeněk Godla, Karel Roden, Lenka Vlasáková, Goran Maiello a další. Operní sólisty hrají pěvecké hvězdy Phillipe Jaroussky, Emöke Baráth, Raffaella Milanesi a Juan Sancho.

Hudební zážitek zprostředkují nejlepší interpreti barokní hudby Collegium v čele s Václavem Luksem.

Scénář vznikl díky grantu francouzské vlády, která Petru Václavovi udělila prestižní Prix de Rome, jehož součástí je stipendium v římské Ville Medici. Z nasbíraného historického materiálu natočil před hraným filmem Il Boemo () ještě dokumentární film Zpověď zapomenutého () s Karlem Rodenem.

INFO:Il Boemo - film a Josef Mysliveček

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

 Kde se natáčely filmy

Anděl na horách - Tatranská Lomnica

Anděl Páně - Kašperk, Křivoklát, Český Šternberk

Bílé peklo / Weisse Hölle  -  Bernina

Casino - Las Vegas 

Četníci z Luhačovic - Luhačovice

Dvanáct měsíčků - Rožnov pod Radhoštěm

Harry Potter - Londýn, Alwick

Hastrman - Holanské rybníky

Hra o trůny - Island, Chorvatsko, Irsko

Il Boemo - Jaroměřice, Doksany, Plasy, Benátky

Klammer - Jízda na hraně - Patscherkofel, Zwickenberg

Krakonošovo tajemství - Příchovice, Kost, Veselý kopec

Křižáček - Apulie, Sardinie, Kalábrie

Liebe - Rujana

Peklo s princeznou - Hřensko, Frýdlant, Kouřim

Poslední závod - Krkonoše

Pravý rytíř - Roštejn, Landštejn, Loket, Kestřany

Princezna a půl království - Bouzov, Hradec nad Moravicí, Hrádek u Nechanic

Princezna zakletá v čase - Křivoklát, Bouzov, Točník, Žebrák, Sobotín

Princezna a písař - Ploučnice

Schindlerův seznam - Krakov

Svatební cesta do Jiljí - Krkonoše, Lužnice, Berounka

Svatojánský věneček - Rabštejn, Uherčice, Nežárka

Tajemství staré bambitky - Lemberk

Tři oříšky pro Popelku - Moritzburg, Švihov

Tři životy - Helfenburk, Lipnice

Vrchní prchni! - Praha, Špindlerův Mlýn, Karlovy Vary

Zlatokopové z Arkansasu - Český kras

Želary - Oravská Magura

Diskuse

Diskuze k článku

San Lorenzo in Lucina

Italský Lorenzo je latinský Laurentius neboli český Vavřinec čili náš Vavřineček.

Lucina je žena, které v antice patřily pozemky okolo dnešního náměstí stejného jména a která zde dovolila postavit křesťanský kostel. Ten pak zbořili Germáni, když dobyli Řím, ale byl znovu postaven.

Svatý Vavřinec byl umučen při pronásledování křesťanů císařem Valerianem v roce Byl diakonem papeře sv. Sixta II., který byl umučen krátce před ním. Po papežově smrti byl vyzván k vydání církevních pokladů, on je však namísto toho rozdal chudým, což byla vzpoura, za kterou byl potrestán.

Svatý Vavřinec se narodil ve španělském městě Huesca. Když se Sixtus stal papežem, Vavřinec byl ustanoven diakonem a stal se odpovědným za chrámovou pokladnu a za péči o chudé, byl tedy prvním církevném pokladníkem.

Za perzekuce doby císaře Valeriána v roce zemřelo velké množství kněží a biskupů. Křesťanští senátoři byli zbaveni majetku a vyhnáni. Sixtus II. byl jednou z prvních obětí pronásledování a 6. srpna sťat.

Po smrti papeže Sixta II. požadoval prefekt římský, aby mu Vavřinec vydal bohatství chrámu. Ten požádal o tři dny, aby mohl shromáždit majetek. Jenže mezi tím rozdal chudým veškerý majetek. Třetího dne se dostavil před římského prefekta a ukázal mu to, co považoval za největší bohatství chrámu - chudé, zmrzačené, slepé a trpící. Prý řekl: "Chrám je skutečně bohatý, mnohem bohatší než váš císař.“ Pro tento otevřený odpor byl umučen jako nejhorší zločinec. Na železném roštu nad horkým uhlím. Během této tortury Vavřinec křičel: "Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře propečeného, je čas mě otočit na druhou stranu."

• Autor Novinář
• Datum a čas

Reaguj

Josef Mysliveček

Mysliveček se narodil a zemřel brzy, po 44 letech na syfilis.  Školy v té době byly většinou církevní – jezuité nebo dominikáni – a tak byla výuka v jazyce latinském.  Mysliveček většinu svého hudebně kreativního života prožil v Italii, takže většina jeho skladeb má italský název. To ovšem neznamená, že tou dobou byla italština důležitým jazykem. Byla to spíše latina, kterou hovořila nejen « obec umělecká » ale i církevní. V církevních školách později k latině přibyla řečtina. Němčina se etablovala v prostoru Rakouska – Uherska zcela pochopitelně (hlavním městem všeho  byla Vídeň) a francouzština v této době byla řečí diplomatů a malé části šlechty. Ještě v době  komunistické vlády v ČSR zústala znalost němčiny většině staré generace, můj otec i matka hovořili skoro plyně německy.  Angličtina se začala «vžívat» počátkem užívání počítačů, tedy dávno před rokem Dnes je angličtina, aspoň pro mladší generaci prostředkem komunikace – všichni mladí, kteří mají něco s počítačem aspoň z části, ovládají angličtinu.

Mysliveček byl skutečně jaksi zapomenut a teprve po mnoha letech ho nejen hudební znalci jaksi «vzkřísili». Je pohřben v Římě –  v bazilice San Lorenzo in Lucina.

Italština

Ja to myslel obecně.  Jako že v době Myslivečka byla v umění právě italština na vrcholu, hlavně v umělecké a hudební formě. (A když povinné jazyky ve školáxh tak ještě Latina a Řečtina, pozdějc Francouština a teprv němčina. Angličtina vpodstatě až po r 89).

• Autor Honza
• Datum a čas

Reaguj

Italština

Honzo, promiň, ale zase vedle! Zrovna tenhle film je v původní verzi natočený celý v italštině včetně českých herců. Teprve pro českou distribuci byly některé dialogy dabovány do češtiny. S angličtinou to nemělo nic společného.

INU

Dobrá recenze. V těch historických filmech jsme byli vždy úspěšní. škoda jen, že dnešní přetechnizované době vládne akgličtina místo oné starté kulturní latině - potažmo italštině.

• Autor Honza
• Datum a čas

Reaguj

Celkem 5 příspěvků v diskuzi

Přidat nový příspěvek



Čeunic-brussels.eu (eunic-brussels.eu)

Nicole, filmová dcera četníka Cruchota: ZAMILOVALA se do zrůdy! - Šíp (eunic-brussels.eu)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Napsat článek

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na [email protected]

Cesta za větším bytem: vybydlený pokoj schizofrenika, byt sběratele nebo spolubydlící v ceně

Foto: Pexels

Jistě mi mnozí dáte za pravdu, že pokud nejste přinejmenším milionáři (v současnosti spíše miliardáři), hledání nového bydlení není procházka růžovou zahradou. Podělím se s vámi o vlastní zkušenosti, které však vydají nejméně na dva texty.

Článek

V našem malém panelákovém bytě o původní dispozici 1+1 se nám žilo krásně. Byt na klidném místě pražského sídliště s bezvadnou občanskou vybaveností, v udržovaném paneláku se schopným vedením družstva a fajn sousedy, k tomu vlastnoručně upravený, útulný, světlý a s pěkným výhledem do volného prostranství na zeleň. Přátelské prostředí naší domoviny, s množstvím vyžití pro děti a přírodou na dosah, nás zkrátka nutilo lokalitu a nejlépe také adresu zachovat.

Dokonalému bytu chyběly jen metry navíc

Bývali bychom na bydlení nic neměnili, jen kdybychom měli o jednu či dvě místnosti navíc. Rozměry bytu totiž přinášely omezené možnosti. Syn měl z jídelního koutu vytvořen malý pokojík (díky za něj). Na ten navazovala malá kuchyně. Samostatný pokoj pak plnil funkci obytné místnosti, ložnice, jídelny a pracovny současně. Tady žádné kouzlení, ani v podobě rekonstrukce, nebylo reálné. Metry čtvereční zkrátka nenafoukneme. Přišlo rozhodnutí. Byt, k němuž jsem se citově upoutala, za jehož získání jsem vděčna štěstěně, a který mně a mému synovi poskytl domov, zázemí, jistotu a startovní čáru pro náš nový život, jsme se rozhodli prodat.

Foto: Poetessa

V tu dobu jsme v něm žili již jedenáctým rokem. Syn dorostl do studentských let a už sedm let jsme bydleli také společně s mým partnerem, s nímž jsme se aktuálně snažili o miminko. Tedy vyhlídka většího bytu nebyla jen vykonstruovanou rozpínavostí, ale pohledem do praktického života v blízké budoucnosti.

Avšak mohu ve svém vyprávění předeslat, že člověk sice míní, ale život mění. Růžový obrázek o větším bydlení a větší rodině odsunuly nejen neúspěchy v hledání bytu, ale i strastiplné snahy o miminko, s nimiž jsem se svěřila ve svém dřívějším vyprávění.

První prohlídka bytu a hned perla

Když šetřivý pár s omezeným finančním obnosem hledá větší bydlení, není to jen tak. Ve vedlejší ulici se objevil byt za slušnou cenu, která do našeho finančního plánu zapadala víc než skvěle. Domluvili jsme si prohlídku a setkali se s makléřkou. Ta nás zavedla do třípokojového bytu se samostatnou kuchyní. Jeho původní stav nám pro záměr následné rekonstrukce vyhovoval. V bytě nás makléřka provedla a vše, s výjimkou jedné místnosti, ukázala. Uzavřený pokoj zůstal nadále zavřeným, neboť jej obývala stará paní, maminka majitele bytu, která nechtěla být rušena. Tak tady byl kámen úrazu! Nízká cena bytu se v tomto kontextu jevila jako špatná investice do našeho nového domova. Byt byl totiž zatížen o věcné břemeno doživotního užívání bytu. Okamžitě mi naskočila asociace s dějem českého filmařského dílka Na samotě u lesa.

Samozřejmě jsme netoužili zakoupit byt se spolubydlící, čekat na její odchod a trpět podivným soužitím. A to ani za velmi výhodných finančních podmínek. Pochybuji, že se takový byt, se záměrem jeho obývání, může prodat. Domnívám se, že po něčem takovém sáhnou leda spekulanti s dostatkem finančních zdrojů, dostatkem času a silnou náturou.

Ponaučení přišlo okamžitě. V případě koupě nemovitosti je nezbytně nutné nahlédnout do katastru nemovitostí a ujistit se tak, zda není omezeno její vlastnické právo například věcným břemenem, zákazem zcizení a zatížení, podzástavním nebo zástavním smluvním či nesmluvním právem.

Prohlídky a stále jsme nenašli, co jsme hledali

Pro srovnání, zkušenosti i inspiraci jsme zavítali také na další prohlídky. Nečekali jsme jen na ty nejlevnější s preferencí původního stavu. Beztak jsme si vybírali důkladně, abychom neokukovali nemovitosti, které si nikdy nekoupíme. Absolvovali jsme další tři prohlídky. Bohužel nás ani jedno z navštívených míst zcela neoslovilo. Stále jsme neměli štěstí na byt, který na nás tzv. dýchne a splní alespoň hlavní požadavky a kritéria.

Byt v naší ulici s bonusem

Další třípokojový byt nás nalákal polohou. Nacházel se přímo v naší ulici. Jeho stav však s finančním ohodnocením nekorespondoval, cena byla oproti jiným, obdobným nadsazena. Byt měl navíc i jeden nevyžádaný bonus. Prodával se včetně vybavení a veškerého obsahu. Nejednalo se samozřejmě o cenné starožitné kousky s pokladem v útrobách. Bydlení připomínalo spíše bleší trh a antikvariát silně opotřebovaných nehodnotných předmětů. Regály, police, vitríny a rozlehlou socialistickou obývací stěnu smutně opanovala kvanta knih a haraburdí. Nenašel se snad jediný kout prázdný. I kdyby se mezi těmi „krámy“ nějaká vzácnost našla, nepoznali bychom ji, nedocenili ji a jako laici a praktici bychom ji odvezli s veškerým dalším obsahem do sběrného dvora. Ale protože jsme nehledali ani tajemné bohatství, ani naplnění našeho času vyklízením obytných místností, nýbrž nový domov za rozumnou cenu, tento obchod neproběhl.

Psycho prohlídka

Po delší době mi do oka padl nový inzerát. Neváhali jsem se domluvit na prohlídce, byť se jednalo o byt v prvním nadzemním podlaží. Doufali jsme, že se za jeho velmi zajímavou cenou skrývá právě jeho přízemní poloha. Za doprovodu makléře jsme do bytu vstoupili a přivítala nás milá, starší dáma. Její přátelský přístup lehce narušovala výřečnost. Pozorně jsme však vyprávění naslouchali a zajímali se o důvod prodeje či spokojenost se sousedy. Přitom jsme s makléřem procházeli vytapetovanou předsíní, jednoduše vybaveným pokojem, nahlédli do prostor umakartového jádra, prohlédli starší kuchyni s jídelnou, míjeli tradiční policové vestavěné skříně a zastavili se v obýváku s odérem letitého nábytku. Nic z toho nám nevadilo, než jsme vkročili do posledních dveří.

Makléř rozpačitě přistoupil k vyskleným dveřím, na nichž vlál neprůhledný závěs. Jeho tlumená slova doléhala k našim uším neblaze. Majitelčin syn, jemuž pokoj patřil, trpí schizofrenií, ale nemusíme se prý bát, zrovna není doma. Dveře se otevřely a s nimi i nával emocí. Zdevastovaný prostor, trhlinami poškozené linoleum, na zdech místy strhané tapety, jinde hluboké rýhy, stěny vyzdobené černými čmáranicemi a cákanci, násilně poničené čelo postele i skříňky a prasklé sklo okna. Zamrazilo mě a toužila jsem být odsud pryč.

Slova paní majitelky z chvil, než nás makléř do pokoje zavedl, mi zněla v hlavě. Sdělovala, že její syn tento byt miluje, vyrostl tu, je na něj zvyklý, nechce se ho vzdát, ale ona ho chce prodat a najít si něco menšího.

Představa nemocného člověka, stojícího pod okny přízemního bytu a dobývajícího se do bytu patřícímu již novému majiteli, mě vystrašila. Stejně jako děsivá místnost, jejíž obraz mi zůstane před očima snad navždy. Úzkost ze zpustošeného pokoje, ve finále i z celého bytu, potažmo jeho příběhu, nás zahnala do našeho malého, udržovaného, čistého a útulného bytečku, kde jsme si ještě nějaký čas pobyli. Negativní energie smutných příběhů mezi zdmi cizích bytů, jsme nechali usnout, ale naše putování za větším bytem pokračovalo.

Právě pracuji na textu o tom, jak jsme vysněný byt našli a vzápětí o něj přišli, také jak si s námi prodávající hrála jako kočka s myší a jak to celé dopadlo.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Napsat článek

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na [email protected]

editovat zdroj]

V roce odevzdal velký objem rukopisného materiálu, více než jeden milion slov, svému editorovi Edwardovi Aswellovi, načež opustil New York a odešel na západ. Po cestě se zastavil na Purdue University, kde dával hodiny tvůrčího psaní. Pak strávil dva týdny cestováním po 11 amerických národních parcích na západě. Wolfe psal Aswellovi, že se dosud ve své tvorbě příliš soustředil na svou rodinu, a že teď by chtěl získat širší perspektivu. V červenci však onemocněl na zápal plic, když byl právě na návštěvě u bratra Freda v Seattlu. Strávil tam tři týdny v nemocnici. Jeho sestra Mabel zavřela svůj penzion ve Washingtonu a odjela do Seattlu, aby se o něj starala. Nastaly však další komplikace a byla mu diagnostikována tuberkulóza mozku.

Dne 6. září ho poslali do Baltimore do Johns Hopkins Hospital k nejslavnějšímu neurologovi v zemi Dr. Walteru Dandymu. Operace odhalila, že choroba napadla již celou pravou stranu mozku. Aniž znovu získal po operaci vědomí, zemřel 18 dní před svými narozeninami. Jeho poslední dílo, cestovní deník z dvoutýdenního výletu po přírodních rezervacích, bylo nalezeno v jeho věcech krátce po skonu.

Ve svých posledních dnech Wolfe napsal dopis Perkinsovi, ve kterém ho požádal o to, aby editorem jeho dosud nepublikovaných děl byl znovu on.

Thomas Wolfe je pohřben v Riverside Cemetery v Asheville, vedle svých rodičů.

Dílo a jeho kritické přijetí[editovat editovat zdroj]

• Beyond Love and Loyalty: The Letters of Thomas Wolfe and Elizabeth Nowell ()
• My Other Loneliness: Letters of Thomas Wolfe and Aline Bernstein ()
• To Loot My Life Clean: The Thomas Wolfe-Maxwell Perkins Correspondence ()
• The Letters of Thomas Wolfe ()

Reference[editovat

nest...

37629 37630 37631 37632 37633

аналитика форекс gbp кaртa мирa форекс вспомогательные индикаторы форекс как платят налоги трейдеры валютного рынка форекс лучшие индикаторы для входа индикаторы измерения температуры щитовые дмитрий котенко форекс клипaрт для форекс имхо на форексе дц форекс брокер отзывы безрисковая комбинация форекс индикаторы рынка ферросплавов